Fiduciární služby jsou v obecné rovině služby založené na důvěře (z latinského fides – důvěra). Pochopitelně je důvěra vkládána do celé řady vztahů – klient musí věřit svému advokátovi, zaměstnavatel svému zaměstnanci, pacient svému lékaři. U fiduciárních služeb je nicméně míra důvěry podstatně větší. Klient musí poskytovateli takové služby věřit, že mu nezpronevěří svěřený majetek, že bude jeho zájmy profesionálně zastupovat a že je bude preferovat před zájmy ostatních a především sebe samotného. Konkrétní náplní fiduciárních služeb může být celá řada vztahů. Může jít o vybudování a správu svěřenského fondu. Fiduciář může pro svého klienta (fiducianta) vlastnit určitý majetek – např. akcie, podíl v s.r.o., nemovitost, letadlo, loď. Povahu fiduciárních služeb ale může mít i generální zastoupení zahraničního podnikatele v ČR nebo přijetí výkonné nebo dozorčí funkce v obchodní korporaci. Ve všech případech se vztah bez nadstandardní míry důvěry neobejde.
Proč by měl někdo někomu vůbec věřit
Samozřejmě, že nabízet služby postavené na důvěře v ČR a obecně v postkomunistické zemi je trochu boj s větrnými mlýny. Přece jen etika a prostá radost z férovosti šly v době komunismu do háje a určitě nemám pocit, že by se je podařilo za dobu od roku 1989 výrazně zrestaurovat.
Především si myslím, že klient by poskytovateli fiduciární služby minimálně na „první dobrou“ věřit neměl. Výjimkou by mohl být vlastně nejpřirozenější a žádoucí stav, kdy potencionální zájemce o fiduciární službu přesvědčí svého dlouhodobého právního poradce, účetního, daňaře nebo třeba člena rodiny, aby se pro něj stal např. svěřenským správcem. To je nejpřirozenější vznik fiduciárního vztahu, protože je odvozený od dosavadní zkušenosti a měla by to být vždy první volba. Pokud klient nikoho takového nemá, měl by být velmi obezřetný a spíš dovolit fiduciáři, aby rozptýlil jeho pochybnosti, než apriori předpokládal, že fiduciář je morálně i profesně zdatný odborník.
K tomu by měla posloužit celá řada indikátorů:
Klient by se měl přesvědčit o zkušenostech fiduciáře včetně šíře znalostí, protože fiduciární služby mohou vyžadovat opravdu pestrou a širokou škálu potřebných vědomostí a dovedností od znalosti nemovitostní problematiky, přes právo, ekonomiku, účetnictví a zdanění až po obchodování na finančních trzích.
Důležitá je nestrannost fiduciáře. Tu je bohužel možné zjistit prakticky jen z referencí, případně z veřejně dostupných informací o dosavadním působení fiduciáře. Jsou navíc některé profese, které mají nestrannost v DNA. Řekl bych, že např. valná většina notářů je opravdu nestranná a důvěryhodná.
Stejně důležitá a obdobně ověřitelná je etika a morálka fiduciáře. Pro mě osobně je v této souvislosti důležité i duchovní založení člověka, ale to koneckonců pro někoho může být třeba i negativum.
Samozřejmě nenahraditelné jsou reference
Z veřejných zdrojů je možné ověřit, jestli s fiduciářem není spojena nějaká negativní publicita, podezření z neetického jednání nebo obchodní fauly. V tomto je např. u insolvenčních správců výborným zdrojem informací insolvenční rejstřík. Ten obsahuje insolvenční spisy všech insolvenčních řízení a pokud by fiduciant uvažoval o angažování fiduciáře, který je rovněž insolvenčním správcem, může si projít jeho insolvenční řízení a zjistit, jestli na něj v minulosti dorazily nějaké zásadní stížnosti, jestli mu byly soudem udělovány pokuty nebo byl dokonce v nějakém případě zproštěn funkce pro porušování povinností. Někteří správci mají navíc bezpečnostní prověrku, resp. osvědčení o způsobilosti vykonávat citlivou činnost – tedy certifikát od Národního bezpečnostního úřadu nezbytný k působení v oborech rizikových mimo jiné z hlediska integrity. Obecně členství v profesních komorách, zejména těch s povinným členstvím, je dalším dobrým signálem o profesionalitě a alespoň základní slušnosti potencionálního fiduciáře. Může jít o členství v advokátní komoře, komoře auditorů či daňových poradců, notářské nebo exekutorské komoře.
To nejdůležitější je pro mě ovšem osobní dojem z jednání klienta s potencionálním poskytovatelem fiduciárních služeb. Jednoduše řečeno to, jestli si klient s fiduciářem sedne. Věřím, že ve valné většině případů je fiduciant zkušený, doslova protřelý podnikatel a umí si člověka na druhé straně stolu vyhodnotit. Určitě doporučuji pečlivě se na rozhovor s potencionálním dodavatelem fiduciárních služeb připravit, udělat si o fiduciáři rešerši předem a také si připravit témata k hovoru, dotazy a následně se zaměřit nejen na slovní reakci, ale také na řeč těla, přesvědčivost, chování a rozhodně také na umírněnost nebo naopak nenasytnost při diskusi o ceně za budoucí služby.
Přes všechnu pečlivou přípravu a výběr fiduciáře jsou nakonec důležité také kontrolní mechanismy. Samozřejmě existuje v obecné rovině riziko ztráty dobrého jména či majetkového nebo dokonce trestního postihu fiduciáře, ale v jisté chvíli ani takové riziko nemusí fiduciáře zastavit a pro eliminaci takového rizika je vhodné např. zvolit více fiduciářů. Např. jeden svěřenský správce může být profesionál a druhý kamarád nebo člen rodiny, upravit mechanismus dohledu nad činností fiduciáře a ve statutárních dokumentech mít upraveno i to, jak se neprofesionálně nebo nemorálně jednajícího fiduciáře zbavit.
Kdy je to legální a morální
Fiduciární služby je možné, stejně jako řadu jiných nástrojů, využít dobře i špatně. Určitě nelze nic namítat proti vytvoření nadace, fundace, svěřenského fondu (trustu) pro dobročinné účely. Stejně tak může člověk, který chce své dědictví upravit po svém a nechce být limitován právy zákonných dědiců, zcela oprávněně a legálně vytvořit svěřenský fond pro tento účel. Setkal jsem se skrytím vlastníka z obavy před závistí a zlou vůlí na malém městě i se zakrytím vlastnictví korporace z obavy o reakci konkurence. To všechno jsou nepochybně legitimní důvody.
Kdy je to nemorální, případně nezákonné
Naopak skrytí vlastnictví pro získání daňové výhody, přenesení trestní odpovědnosti na bílého koně, okradení manželky při rozvodu nebo vyprání špinavých peněz jsou pochopitelně důvody nejen nemorální, ale též nelegální a trestním právem velmi přísně postihované.
Osobně před přijetím nové zakázky vždy velice pečlivě zvažuji, co je motivací klienta, protože nejenže nechci mít problémy s právem, ale nechci jakkoliv podporovat neetické chování, kterého je všude kolem nás spousta a poradců a nejrůznějších zprostředkovatelů, kteří ochotně přiloží ruku k takovému často výborně placenému „dílu“ také.
Rozpoznání legálního a nelegálního využití fiduciárních služeb je ale nakonec velmi jednoduché, protože ve druhém případě je vždy ta fiduciární služba jen na oko a zcela nepochybně to každý profesionální fiduciář pozná. Je pak na jeho morálním profilu, aby se zřekl, mnohdy i velmi nadstandardní odměny a fiduciární službu za takových okolností odmítl poskytnout.
