Chtěl bych se dnes podělit o téma z trochu jiné oblasti, než jsou daně, právo a správa svěřeného majetku.
Na podzim před 2 lety jsem seděl na zahajovacím koncertě Dvořákovy Prahy. Není to až tak podstatné, ale hrála italská Filarmonica della Scala a koncert byl úžasný. V jednu chvíli mě napadlo, protože vstupenky rozhodně nebyly nejlevnější, že jsou mezi námi jistě lidé, kteří by opravdu ocenili takový hudební zážitek, ale z finančních důvodů je pro ně nedosažitelný. A protože jsem byl čerstvě nabrífovaný výbornou knihou Creative confidence od Toma a Davida Kelleyho, rozhodl jsem se nenechat nápad odejít tak, jak přišel, a hned druhý den jsem oslovil organizátory festivalu s návrhem miniprojektu, který jsem sám pro sebe nazval Charitativní vstupenka. Napsal jsem, že projekt rád finančně zaštítím, ale neumím najít vhodné příjemce vstupenek. Hned další den mi přišla zpět zpráva, že se pořadatelé festivalu po skončení aktuálního ročníku se mnou na toto téma rádi sejdou a společnými silami zkusíme projekt zrealizovat. To se i stalo a na Dvořákově Praze 2022 měly Vstupenky, které pomáhají, svoji premiéru.
Obdiv a poděkování patří paní Moně Janovské a panu Janu Simonovi a to hned ze 3 důvodů: Předně proto, že s několika málo spolupracovníky pořádají každý rok Dvořákovu Prahu s úžasným programem a vynikajícími interprety. Proto, že i přes vytíženost, která vyplývá z toho, že organizují takto velkolepou akci, našli chuť, energii, čas a prostor pomoci mi zrealizovat můj nápad, nebo možná přesněji, že se ho ujali a uskutečnili. A nakonec proto, jak přistoupili k distribuci vstupenek. Spojili totiž síly s Konzervatoří a střední školou Jana Deyla pro zrakově postiženou mládež a organizací Asistence, která pomáhá vozíčkářům. Tyto organizace se znalostí z terénu vybrali konkrétní návštěvníky koncertů a postarali se o dopravu a vše s účastí klientů na koncertech spjaté. Myslím, že zvolený způsob, jak dostat vstupenky tam, kam byly směrovány, tam kde udělají radost a pomůžou, je kreativní a jednoduchý zároveň. Vstupenky totiž rozdělují ti, kteří se znevýhodněnými lidmi, na který náš nápad mířil, každodenně pracují.
Proč to ale celé píšu: Určitě ne, abych se vychloubal. Pokud by šlo jen o mě, raději bych se držel evangelního „Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice…. (Mt 6,3). Nejde mi ani o marketing. Služby, které poskytuji se pomocí reklamy moc prodávat nedají, spíše jde o dlouhodobé budování jména a doporučení.
Důvod, proč si dobrovolně přidávám práci se sepisováním tohoto příspěvku je naděje, že se ke mně třeba někdo budete chtít přidat, nebo nápad zkopírujete a použijete pro svůj oblíbený kousek kultury/sportu/čehokoliv. Nebo třeba vymyslíte jiný projekt, který pomůže. Odměnou vám bude úžasný pocit a radost a navíc… Velkorysost a vlídnost je nakonec jediné opravdové kritérium úspěchu.
